Historie:: Bardejovské lázně

Svérázné kouzlo malebných Bardejovských lázní na severovýchodním Slovensku zažily i takové významné osobnosti jako například Marie Luisa, dcera císaře Františka I. a později druhá manželka císaře Napoleona, ruský car Alexandr I. Nebo manželka císaře Františka Josefa I. Alžběta, přezdívaná Sisi.

Místní léčivé prameny jsou uváděny v listině uherského krále Bely IV. v roce 1247. Na základě této listiny daroval lázně i s pozemky městu Bardejov. První, převážně dřevěné lázeňské objekty se tu začaly stavět koncem 17. století.

První historická písemná vědecká zpráva o výsledku analýzy dvou nejpoužívanějších bardejovských pramenů – Hlavního a Lázeňského – byla podána v roce 1795 prof. Pavlem Kitaiblem z Pešti. V tomto období se využívalo 7 minerálních pramenů. Bardejovské kyselky pokládal za jedny z nejléčivějších vod v Evropě, vhodné na plnění a export. Po další analýze Kitaibel navrhl indikace lázeňské léčby. Podle něj se bardejovské vody hodí proti bolestem hlavy, na léčení kontraktur, epilepsie, hypochondrie, ženských chorob, podagry, močových kamínků, žaludečních chorob. I Kitaibelova zpráva přispěla k tomu, že se Bardejovské lázně už koncem 18. století zařadily mezi nejnavštěvovanější lázně Uherska.

Největší rozkvět zažily Bardejovské lázně v 19. století. O jejich popularitě svědčí zájem exkluzivní klientely včetně korunovaných hlav. Zřejmě nejznámějším hostem, který se v Bardejovských lázních léčil, byla císařovna Alžběta Rakouská, známá jako Sisi. Její pobyt připomíná socha v lázeňském parku. Koncem 19. Století byly léčebné domy schopné přijmout pět tisíc hostů.

Z roku 1817 pochází první významný popis lázní a tamějších obyčejů od Jána Čaploviče. V první polovině 19. století zaznamenala historie Bardejovských lázní největší rozkvět. V krátkém čase byl postaven nový prostorný léčebný dům a několik obytných budov. V tomto období se využívalo už 13 léčivých minerálních pramenů.